Pokračování příběhu Ozzyho a jeho nového domova

v našem předchozím příběhu jsme vám slíbíli pokračování našeho Ozzyka, sousedy zvaného "VLK". Dnes už to není vlk, ale krásně vybarvený německý ovčák,který už má dva roky a je to nejlepší hlídač jakého jsme si mohli přát. Ozzy je spolehlivý, milovník koček, neubližuje nikomu, jen je trochu více žárlivý na naše koně. Ozzáček má spoustu práce a bere ji velmi zodpovědně, do rodiny nám přibyli dva koníci,které musí hlídat a prohání je hlava nehlava. Hřebeček má na něho políčeno, za to jeho věčné štěkání a kradení suchého chleba a jablek,které jim úmyslně kradě,protože si myslí,že koně mají něco lepšího než on. Letos nám přibyl do rodiny kocourek zvaný Ďábel a Ozzy ho necháva přespávat s ním v boudě nebo ho zahřívá vlastním tělem, kdekoliv se na chvíli uloží k odpočinku.Po noční směně paničky na ni čeká s klácíkem u branky a ta musí absolvovat meší honičku po zahradě při níž Ozzík aportuje klacík, pak teprve může jít domů. Ozzík je oblíbencem celé naší rodiny,ale běda jakmile se někdo jen chvíli věnuje koníkům, kňučí, kvílí a dožaduje se pozornosti. Dneska nás pobavil, poprvé jme vyjeli s koníky mimo zahradu a to už byl pro něho vrchol,počkal na náš příjezd domů, vletěl do boudičky vytrhnul několik prkének, položil je před boudu, sedl si vedle a usmíval se od ucha k uchu. Jestli to tak půjde dál bude brzo bez boudičky a nebudou mít, kde s kocourem spát. A to je náš veselý Ozzík, co by jsme si bez něj počli.