Tenhle příběh začal o pár měsíců dřív. Jedné cca 10 měsíční fence - Nancy - ze zvolenské KS dobíhala 60 denní lhůta, riziko utracení začalo být nepříjemně reálné. Našel se pro ni azyl u Humpolce a my jsme tehdy fungovali jen jako taxi. Takže bylo pro nás velkým překvapením, když po 3 dnech volala nešťastná vedoucí KS, že je Nancy březí, v azylu porodit nemůže a ať ji tedy při příští cestě vezmeme zpět do Zvolena. Bylo již pozdě na kastraci, utajila svůj požehnaný stav dokonale, nebylo to na ní praktiky vůbec vidět...
Představa porodu v nehostinných podmínkách KS a potenciální (dost vysoké) riziko nákazy štěňat smrtelnou parvovirózou se nám velice velmi nelíbila, takže jsme rozhodili sítě široko daleko. Naprostou náhodou zrovna v té době zavolala paní Jana J. z Kosmonos, že by o nějakou fenečku měla zájem a Nancy se jí zalíbila na první pohled. Představa odchovu štěňat ji ze začátku tr
ochu děsila, ale ani ona nebyla schopná dopustit, aby tak mlaďounká fenka přivedla potomstvo na svět v karanténce. Nakonec tedy sebrala odvahu, kolegyně dojela pro Nancy do Humpolce a dovezla ii paní Janě až domů k Mladé Boleslavi. Za dva týdny bylo na světě 6 krásných prcků - 3 drobnější po mámě a 3 bílí skorolabradoří, zřejmě po tátovi. Nancy - byť sama ještě štěně - byla s Janinou podporou a pomocí zdatnou mámou a když přišel ten pravý čas, začali jsme hledat miminům nové rodiny. Betty byla zarezervovaná hned jako první a zde je krátké povídání její nové majitelky:
Jak to vlastně začalo?
Seděla jsem doma v bytě a říkala jsem si, že mi něco chybí, zanedlouho jsem zjistila, že je to pejskem. A začala jsem se svým partnerem řešit rasu, velikost a další věci.
V prvé řadě jsem věděla, že chci pomoc nějakému štěňátku z útulku. Nejdříve se mi líbila i jiná štěňátka ale pak jsem viděla tmavej uzlíček s dlouhýma chlupama a já věděla, že jsem doma.
Do Bettynky jsem se zamilovala na první pohled a už to jelo, začala jsem obvolávat všechny, které byli potřeba.
Pak už jenom sehnat auto a hurá za ní, když jsem jí poprvé viděla zastavilo se mi srdce a věděla jsem, že bude moje a že budem spolu šťastné, měla dalších asi 5 sourozenců ale ona byla nezkutečnej mazel a zlatíčko. Podepsala jsem všechny důležité papíry a hurá domů.
Skoro celou cestu probrečela, a mě bylo smutno s ní. První noc sem se od ní nemohla vzdálit na půl metru protože bylo okamžitě zle a tak to fungovalo asi první týden. Malá se bála cizích lidí a nesměla jsem si bez ní dojít ani na záchod. Ale pořád jsem byla nejšťastnější na celém světě, že jí mám. Spala a pořád spí se mnou v posteli.
Později už se otrkala a naučila se chodit i na delší procházky (v tom byl také nejdřív problém ušla pár metrů a chtěla se nosit),
dnes už miluje lidi i s pejskama jsme se naučili fungovat i když na některé pořád vrčíme.
Dnes jsou malé 3 měsíce a je to puberťačka každým coulem pořád si chce hrát když si nehraje tak spinká, miluje pamlsky a procházky, Nikdy bych jí za nic nevyměnila.
Vzít si Bettynku byl ten nejlepší krok v mém životě. Život s pejskem je bez nudy i když to s sebou nese také určitou odpovědnost. Musí se chodit k veterináři a kupovat granulky a pamlsky. A také určitá disciplína. Ale to vše je minimum proti tomu jak pejsek umí zpříjemnit celej život.
V příloze posílám fotku, kterou jsem vyfotila první den když malá poprvé usnula ve svém novém domově. A pár dalších jak mi hezky roste
Věřím, že s Betty prožijeme spoustu hezkých výletů i jiných zážitků a akcí
Hezký den Monika Novotná
Napsat komentář
Přihlásit se pro přidání komentáře
Přidat komentář jako host