♥ Bohoušek ♥ - ADOPTOVANÝ

Jmenuji se Bohoušek. Kdysi mi říkali Homer. Žil jsem v Tachově se svým páníčkem, dokud neonemocněl. Pak jsme se přestěhovali, ale tam mě nechtěli. Mně šlo ale nejvíc právě o moji rodinu a domov! Po zdravotní stránce jsem byl dost zanedbaný. Trpěl jsem Cushingem, o kterém nikdo nevěděl, a protože mě neléčili, rozvinula se mi ještě cukrovka. Inzulin jsem sice dostával, ale dietu jsem neměl... došlo to tak daleko, že jsem skoro oslepl. Co vám budu povídat... nakonec jsem spadl do bazénu a skončil na řetězu. Bylo mi moc smutno. Proč? Proč zrovna já mám takovou smůlu? Není toho na jednoho až moc? Co přijde potom? Začal jsem mít opravdu strach, co se mnou dál bude. A tak jsem čekal, den za dnem, co mi osud zase přichystá... slyšel jsem totiž, že mě nechají utratit :(Svitla mi naděje! Adoptovala mě jedna rodina, ale ani ta to nakonec nedala...šlo do tuhýho.Ty jo! Už jsem to nečekal, ale usmálo se na mě štěstí! Odjel jsem do dočasky do spolku Psí senioři v nouzi. Z krevních a dalších testů mi zjistili toho zatracenýho Cushinga, kterej za všechno může... cukrovku mi stabilizovali, i když to byl trochu boj. Teď užívám na všechno vhodné léky a je mi konečně fajn! Dokonce jsem byl na operaci u pana doktora Beránka a vidím na jedno oko! Takže život může být i krásnej! Otočil se mi o to 180´ a nikdo by na mně nepoznal, čím jsem si prošel. Cha! Je ze mě kus psa, mám energii na rozdávání! Na první pohled byste vůbec nepoznali, že mi něco je. Tak moc jsem se změnil!Jen mám ještě jedno přání - najít ten skutečný, stálý domov, kde mě budou milovat po celý můj zbytek života. Dočasná panička se co nevidět rozsype a bude mít spoustu jiný práce... no a k tomu má svoje raťafáky a říkala, že už je toho na ní moc. Ještě mě teda čeká kastrace. Já bych se na to klidně vyprd, ale asi to nepůjde. Ona si snad myslí, že se zklidním, haha. Když já bych tak rád na procházky! Já chci prostě žít! Pomozte mi domů!!!