Klárka je malé kotě, čistotné, zdravé, hravé, které čeká na svůj domov.

Zlatuška(č.1396), kotě, kočička, asi 3 měsíce stará, hodná, kontaktní, mazlivá. Zvíře bude vydáno pouze do dobrých rukou. 

Matýsek a jeho kočičí rodina zůstali jako pozůstalost v prázdném domečku po zemřelém pánovi. Dědičky do domku jezdí pouze občas o víkendu a osud kočiček je naprosto nezajímal, odmítly se o ně postarat. Dokonce i když v domku byly, odmítaly je byť jen nakrmit. O celou kočičí smečku se naštěstí postarala hodná sousedka, které nebyl osud kočiček lhostejný a ke které se v podstatě přestěhovali, protože jim bez váhání otevřela svůj domov a poskytla jim potřebnou lásku a péči. Protože si paní nemůže nechat všechny, byl Matýsek přijatý 15.4.2014 k nám do depozita. Zatím se ještě rozkoukává - je vidět, že zmizení jeho zachránkyně jím trošku otřáslo, neboť byl na paní velice fixovaný. První dny v depozitu byl smutný, zalezlý a odmítal jakékoliv pokusy o komunikaci. Po týdnu se konečně trošku vzpamatoval, začal se s tetou mazlit a prozkoumávat nové působiště. Na některé pohyby zatím reaguje úprkem - je prý možné, že zemřelý pán se svými kočičkami nezacházel dobře, mlátil je holí a proto je Matýsek zkrátka obezřetný. Jinak je to ale velký mazlík a je vidět, že mu pozornost a doteky dělají velice dobře a neustále se otírá hlavičkou a blaženě mhouří očka. Je zvyklý na pejska, baští granulky i konzervy, miluje šunku a umí používat škrabadlo.

 Mortík je krásný lesklý černý kocourek, který se cca jako dvouměsíční jednoho dne objevil u paneláku v Milevsku, kde přežíval v díře pod betonem. Měl opravdu štěstí, že zima byla mírná, jinak by v ní umrzl. Stal se cílem útoků nejen toulavých kocourů, ale i místních dětí, které si kocourka pro jeho dobráckou povahu odchytily a "pohrály" si s ním takovým způsobem, že měl napuchlé očičko a kulhal na jednu pacičku. Navíc kocourkovi hrozilo stálé nebezpečí sražení autem. Pán, který ho chodil krmit se už na to nemohl dívat a tak byl kocourek 3. 6. 2014 odchycen a převezen k nám do depozita.  První dny v depozitu byl Mortík úplně mimo sebe - ležel v boudičce a vylézal pouze na jídlo a na záchůdek. Na doteky reagoval odevzdaným sklopením hlavy a ztuhnutím jako preclík - dělej si se mnou co chceš, hlavně ať to netrvá moc dlouho. Když zjistil, že se bude jen hladit, trošku se uvolnil a začal vrnět. Po několika dnech, kdy pochopil, že se neděje nic zlého, bylo vidět, že se mu postupně ulevuje. Hodně odpočíval, ale stále z boudičky nevylézal. Po dvou týdnech již začal ráno a večer čekat na baštu i mimo boudičku a tak se mu nechávají otevřená i dvířka od klece - tu však Mortík vytrvale odmítá opustit o vlastní vůli, považuje jí za své bezpečné útočiště. Ven ho musí přemístit depozitní teta a nejlépe hned k sobě na klín. Už se také naučil, že gauč je supr místo, kde se dobře válí a kde se češe, což Mortík přímo miluje. Mortík je velice klidný kocourek, ale začíná být vidět, že by si rád hrál - vždyť je to ještě puberťák a zřejmě moc příležitostí ke hře ve svém dosavadním životě neměl. K člověku má zatím ještě trošku rozporuplný vztah, sám si pro mazlení ještě nepříjde, teta si ho musí vzít sama. Z jeho chování je poznat, že má opravdu špatné zkušenosti. Teta si myslí, že děti a kocouři nebyli rozhodně jediní, kdo Mortíkovi ubližoval. K ostatním kočičkám je zatím ostražitý, občas zkouší provokovat depozitního kocoura Matýse pacičkou přes mříže a pak se lekne vlastní drzosti a uteče do boudičky. Za to k pejskům má velice pozitivní vztah, považuje je za své parťáky a zkouší se s nimi mazlit. Od samého začátku je velice čistotný, ihned první večer věděl, na co je záchůdek. Baští kapsičky i granulky, má moc rád syrové masíčko a šunku. Je vhodný do klidnější domácnosti bez malých dětí, kde mu poskytnou dostatečk času na rozkoukání a kde by měl psího kamaráda.  

Lipo byl nalezen v ulici Lipová v Českých Budějovicích, byl vyhublý, začervený a měl zlomenou nožičku ve stehenní kosti. Otok a bolest vůbec nedovolily Lipíkovi nožku používat. Belhal se po třech a byl velmi smutný. Jelikož to byla zlomenina již několik dní stará a neléčená, v tlapičce neměl Lipík už vůbec cit, protože se mu porušily nervy. Kocourek byl veterinárně ošetřen, což mu přineslo velkou úlevu a konečně začal lumpačit.K adopci bude až po úplném zhojení zlomeniny, abychom se ujistili, že Lipíkovi nezůstaly žádné následky. Je totiž možné, že i nadále bude nožičku odlehčovat (pajdat),jako to dělá nyní a to by byl Lipo nabízen pouze jako bytový kocourek. Lipík je kocourek s velkým kocouřím charisma. Stačí mu být s člověkem v jedné místnosti. Jakmile ho ale pohladíte, hned uvidíte, jak je šťastný. U televize vám bude věrným společníkem, ať už na klíně nebo pouze vedle vás. V novém domově by určitě přivítal nějakého zvířecího kamaráda, má rád kočičky i pejsky.