,,Dovolte mi se vám všem představit, teta mi říká Zelenej a jsem zatím opravdu maličký asi 2,5měsíční kocourek. Svůj start jsem neměl úplně jednoduchý, narodil jsem se mamince venku, ale nějak jsem se se svojí ségrou ztratil a našla nás hodná paní, která nás vzala do tepla. Další den zkontaktovala tety z dočasek a frčeli jsem k jedné z nich domů. V dočasné péči mi pár dnů trvalo, než jsem se rozkoukal, všechno bylo pro mě nové a nic jsem neznal. Ale díky péči své tety se ze mě pomalu ale jistě stává sebevědomý, samostatný a moc miloučký kluk, který se už pomalu začíná porozhlížet po nové rodince. Teta říkala, že černé kočky nikdo moc nechce, tomu se mi ale nechce věřit. Zcela objektivně totiž můžu prohlásit, že jsem kočičí úžasňák a přízeň člověka si získám téměř ihned bez ohledu na mé zbarvení. Pokud máte doma nudu a rádi byste si zpestřili život, určitě neváhejte zavolat tetě, třeba zjistíme, že by nám to spolu klapalo. Se mnou se totiž určitě nudit nebudete, jsem veselý a vždy dobře naladěný kluk, mám rád lidský kontakt, miluju hry a už se nemůžu své vysněné rodinky dočkat. Váš Zelenej.“ 

"Jmenuji se Macík a to jméno mi dala teta. Našel jsem se totiž bezejmenný, opuštěný, nikoho jsem nezajímal a nikomu jsem nechyběl. Teď už je ze mě překrásný fešák, sotva by mě někdo poznal, jak jsem neskutečně prokoukl. Z umaštěné, špivané kuličky, jsem se proměnil v nádherného kocoura, skoro jako zakletý princ. Teta říká, že jsem kočičí Anděl s povahou nejvetšího miláčka pod sluncem. Jsem totiž naprosto dokonalý, milý, hodný, mazlivý a nenáročný kočičák. Doma jsem si okamžitě zvykl a přizpůsobil se, jsem čistotný, přítulný mazel, jemné a něžné klubíčko, kterého si okamžitě zamilujete. Lidi mám moc rád, dokonce i nově příchozí návštěvy, nejsem vtíravý a vlezlý, ale moc rád se pomazlím a nechám se drbat a chovat, rád spinkám v postýlce, nebo si ustelu v klidném místečku v pokoji a spokojeně spinkám. Jsem vděčný za lásku a pozornost lidí a moc rád bych našel své Doma u milých laskavých páníčků, váš Macík." 

,,Dovolte mi se vám všem představit, jmenuji se Eddie a jsem malý asi 2,5měsíční krásně zbarvený kocourek. Svůj start jsem neměl úplně jednoduchý, byl jsem ztracený, opuštěný, hladový a prochladlý sám venku. Měl jsem ale štěstí na hodné lidi, kteří mě vzali do tepla a zkontaktovaly tety z dočasek. Byl jsem nemocný, měl jsem velikou rýmu, kašel a špinavá očička, ale díky péči své tety se ze mě teď stal zdravý, vypiplaný, úžasný a již soběstačný kluk, který už začíná vyhlížet svou novou rodinku. Pokud máte doma nudu a rádi byste si zpestřili život, určitě neváhejte zavolat tetě, třeba zjistíme, že by nám to spolu klapalo. Se mnou se totiž určitě nudit nebudete, jsem veselý, energický a vždy dobře naladěný kluk, miluju lidský kontakt, ničeho se nebojím, jsem zvědavý a vše mě baví prozkoumávat. Miluju hry všeho druhu a když už se dostatečně unavím, schoulím se k vám do klína a spokojeně vrním. Už se nemůžu své vysněné rodinky dočkat. Váš Eddie.“ 

,,Dovolte mi se vám všem představit, jmenuji se Vincent a jsem zatím opravdu maličký asi 2měsíční chundelatý kocourek. Svůj start jsem neměl úplně jednoduchý, narodil jsem se mamince venku, ale nějak jsem se ztratil a našel mě hodný pán, který mě vzal do tepla. Další den zkontaktoval tety z dočasek a frčel jsem k jedné z nich domů. V dočasné péči jsem se rychle rozkoukal, díky péči své tety se ze mě stává soběstačný, energický a moc miloučký kluk, který se už pomalu začíná porozhlížet po nové rodince. Teta říkala, že černé kočky nikdo moc nechce, tomu se mi ale nechce věřit. Zcela objektivně totiž můžu prohlásit, že jsem kočičí úžasňák a přízeň člověka si získám téměř ihned bez ohledu na mé zbarvení. Pokud máte doma nudu a rádi byste si zpestřili život, určitě neváhejte zavolat tetě, třeba zjistíme, že by nám to spolu klapalo. Se mnou se totiž určitě nudit nebudete, jsem veselý a vždy dobře naladěný kluk, miluju lidský kontakt, hry a už se nemůžu své vysněné rodinky dočkat. Váš Vincent.“

“Jméno mé je Ludwig a jsem 2 letý, z poloviny bengálský aristokrat. Moje majitelka mě odložila a tak momentálně zdobím a oslňuji dočasný domov u tety poblíž Mladé Boleslavi. Asi bych se měl pyšnit povahou Bengálce, znát svá práva, hodnotu a za nic na světě neklesnout pod úroveň, abych se s kýmkoliv a čímkoliv kočičákoval. Po seznámení a adaptaci v novém prostředí se spíš, než cokoli jiného, oddávám hrátkám, dovádění a průzkumničení, jako každé správné, obyčejné, odrostlé kotě. I když jsem obrovský fešák, co se umí ozvat, vlastně si jen moc rád povídám a svoje silácké plece s potiskem nelítostných šelem, vůbec neřeším. Přísahám na kočičí dráp, že poslední dobou zjišťuju, že místo vzdáleného obdivu bych raději mazlení a nejlépe i kamaráda na lumpačiny, teda chci říct na průzkumné mise a sofistikované lovy nejrůznějších kořistí, nejlépe těch visacích, či s pírky. Jenže nějak nevím, jak na to i když teta říká, že se nemám čeho bát, že mi nějaký mazlící domov s plnou miskou najdeme a já budu spokojený, šťasný a především milovaný kočičí kluk s typickým originálním kožíškem. Váš Ludwig."