,,Jmenuji se Minnie a jsem nádherná sametová slečna, která neměla s bráchou Mickym kam jít, a tak se nás ujala hodná teta. Jsem asi roční holčička, která hledá milující náruč v zodpovědné rodince. Jsem veselá, sebevědomá a nebojácná holka zcela připravena na svou novou rodinku. Mohla bych i do rodiny, kde jsou děti, ale k dětem pouze větším, rozumným, které vědí, jak se ke zvířátkům správně chovat. Malých hlasitých dětí bych se nejspíš bála. Uvítám bydlení jak v bytě, tak v domečku se zahrádkou, klidně s nějakým zabezpečeným výběhem či balkonem/terasou. Pokud hledáte milující parťačku, která se od vás nehne na krok, pak jsem to právě já. Vaše Minnie.“

"Moje jméno je Arinka a právě se rozhlížím po svých nových páníčcích, se kterými bych ráda prožila krásný, spokojený život. Jsem mladá, velmi hezká a hodná kočička, bude mi kolem 1 roku a dříve jsem patřila lidem bez domova. K tetám do Dočasek jsem se dostala díky úrazu čelisti, co se mi stalo, už se nikdo nedozví, ale jsem už zase úplně v pořádku a čekám na svůj nový domov, plný lásky. Jsem kočička za odměnu, velmi milá, kontaktní a mazlivá. Jakmile si na nové lidi po chvilce zvyknu, stanu se předoudím miláčkem celé rodinky. V dočasce bydlím s další hodnou kočičkou a ani doma bych nepohrdla kočičím kamarádem. Jsem zvyklá bydlet pouze doma, dodržuji hygienu, ráda si pohraju s kočičími hračkami a doma nic neničím. Jsem něžná, čistá dušička, co touží po lásce lidí a patřit do milujícího prostředí, budu se těšit na svůj nový život, třeba práve u vás. Vaše Arinka."  

,,Jmenuji se Isabellka a jsem nádherná sametová lumpice s těma nejkrásnějšíma očima pod sluncem. Jsem mladá drobnější holka, cca 10měsíční, a nyní se zabydluju ve svém dočasném domově. Do té doby jsem se toulala po vesnici, žebrala o jídlo a nic moc jiného jsem neznala. Jednoho dne mě ale hodná paní vzala dovnitř, kontaktovala tety ze spolku a frčela jsem do dočasné péče. V dočasce jsem se krásně rozkoukala a svého člověka následuju na každém krůčku. Ačkoli jsem holka z ulice, doma jsem moc hodná, bezproblémová a klidná, potřebuji jen chvilku, abych se v novém prostředí rozkoukala, ale poměrně rychle se aklimatizuju a funguju zcela v pohodě. Mám ráda pozornost svého člověka, ale když bude potřeba, zabavím se ale i sama tím, že poznávám hračky anebo odpočívám na pohodlném místečku a pozoruju dění kolem. Jelikož jsem do teď žila a fungovala na vlastní pěst, na kočičí kámoše se zatím moc netvářím, ale pod dohledem rozumnějšího a trpělivějšího člověka, by se naše soužiťí mohlo postupně naučit. Pokud byste mě chtěli ale jako jedináčka, bude to pro mě ta nejlepší volba a na oplátku vám budu každý den dávat najevo svoji oddanost a lásku. vaše Isabellka.”

"Divíte se, proč se jmenuji Pánvička? Hned vám to vysvětlím. Za svůj krátký život jsem se už třikrát narodila. Poprvé, když mě porodila maminka, podruhé, když mě srazilo auto a já vyvázla “jen” se zlomenou nohou, a potřetí, když mě opět srazilo auto. Poslední zranění bylo vážné, k tetám do Dočasek jsem přišla jako ležák, který neměl moc šancí na uzdravení. To by ale nebyly tety, kdyby s geniálním panem doktorem ortopedem Ošmerou nevymysleli způsob, jak mě postavit na nohy. Měla jsem přeraženou pánev. V sedaci mi pánev srovnali, naštěstí nebylo nutné operovat, čekala mě dlouhá rekonvalescence, a teď plná sil, hledám ten pravý domov, kde nebude vadit, že po záclonách nešplhám, nic ve výšce nerozbíjím. Jsem kočka přízemní, vyskočím na postel, či gauč, ale vyloženě výšky nevyhledávám. Při chůzi je nepatrně znát, čím vším jsem si v životě prošla, můj pohyb je malinko esteticky odlišný od ladného kočičího pohybu. Nemám žádná omezení, jsem stále dobře naladěná krasavice, která moc touží po bezpečném domově. Vycházím dobře s kočičí partou, s pejsky i lidmi. Ideálně bych si moc přála mít rodinku pro sebe, být jedináčkem nebo v páru se zvířecím kamarádem. Divočiny jsem si užila docela dost.

,,Jmenuji se Vesna a ačkoli jsem maximálně roční kočička, už se ze mě stala statečná máma od čtyř koťat, o která jsem se naprosto vzorně postarala a všechna moje miminka již našla svůj skvělý domov. Do té doby jsem se toulala po vesnici, žebrala o jídlo a nic moc jiného jsem neznala. Jednoho dne mě ale hodná paní vzala dovnitř, kontaktovala tety ze spolku a frčela jsem do dočasné péče. Bylo to skoro za pět minut dvanáct, protože hned o dva dny později jsem porodila čtyři malé kuličky. V dočasce jsem se krásně zabydlela, koťátka si již užívají své nové rodinky, tak moc doufám, že teď přijde řada i na mě a najdu své první a trvalé doma. Ačkoli jsem holka z ulice, doma jsem moc hodná, bezproblémová a klidná, potřebuji chvilku, abych se v novém prostředí rozkoukala, ale poměrně rychle se aklimatizuju a funguju zcela v pohodě, jako bych bydlela v bytě doma odjakživa. Mám ráda pozornost svého člověka, ale když bude potřeba, zabavím se ale i sama tím, že poznávám hračky anebo odpočívám na pohodlném místečku a pozoruju dění kolem. Snesu i další hodné kočičky, takže za dalšího kočíčího spolubydlícího bych se jistě nezlobila. Pokud tedy hledáte nekonfliktní, pohodovou, klidnou a především vděčnou společnici, pak jsem to právě já, vaše Vesna.“