Majk

Pátek 13. ledna - osudový den, kdy se na nás usmálo štěstí a náš život nabral úplně nový směr.  Dopoledne mi totiž přišel mail od paní Yvony a my poprvé na fotce uviděli našeho Majka. Ještě večer předtím jsme sice mysleli, že budeme mít jiného pejska, kterého nám nakonec někdo „vyfouknul před nosem“:), ale to už je na další příběh se šťastným koncem. Věřím, že tomu tak osud chtěl a my jsme se díky tomu všemu dostali až k Majkymu, který také, jako nekonečné množství dalších nešťastníků, nutně potřeboval nový domov.

Nebylo nad čím přemýšlet, a tak jsme na nic nečekali, v pátek odpoledne jsme vše domluvili, nakoupili a připravili a nemohli se dočkat druhého dne. Byl to takový zvláštní příjemný pocit očekávání příchodu něčeho nového. V sobotu dopoledne jsme nasedli do auta a vydali se do útulku Azyl Pes Krásný Les ve Frýdlantu. Paní majitelka nás hned zavedla k jeho kotci, na první setkání nikdy nezapomenu; ostatní psi lítali po kotcích jak splašení, štěkali, snažili se na sebe za každou cenu upozornit a Majky v tichosti přišel k nám, předníma packama se opřel o kotec a skrz mříž mi olízl ruku. Pustili jsme ho na dvůr, nevěděl kam dřív skočit, koho nebo co dřív očuchat, kde to prozkoumat. Vyřídili jsme s paní Vojáčkovou papírování a vzali jsme Majkyho na procházku, abychom se spolu všichni seznámili a taky aby se před cestou vyvenčil. A hned po prvních pár metrech nám bylo jasné, že s tímhle psiskem se opravdu nudit nebudeme, energie z něj čišela do všech stran. Trochu nás „děsila“ představa, že tohle torpédo přivedeme za pár hodin do bytu, to z něj budeme mít kůlničku na dříví:)! Ale to byl omyl, od té doby jsme už nevycházeli z údivu, co že jsme si to vlastně přivedli domů za neuvěřitelně chytrého, vnímavého a vychovaného psa.

Cesta zpátky do Prahy proběhla naprosto bez problému.  Domů si to Majk namířil jako kdyby tam bydlel odjakživa, ani výtah ho nijak nevyvedl z míry, asi to pro něj nebylo nic nového. Hned prošmejdil celý byt, dal si večeři a čekala nás obávaná koupel. Ale i ta proběhla jako po másle a celou proceduru v tichosti a bez jakýchkoli protestů strpěl. Pak jsme ještě zašli na večerní procházku a všichni 3 padli úplně vyřízení do postele (Majk teda ještě v té době do svého pelechu u postele, ale to se samozřejmě velmi rychle změnilo, protože kdo by si takového plyšáka nevzal k sobě že:). A následovalo další překvapení, protože se nekonalo žádné noční buzení ani venčení, spali jsme všichni jako zabití až do rána.

Od té doby má náš život úplně nový rozměr; všichni 3 si společně vychutnáváme ranní víkendové procházky, kdy se příroda teprve probouzí a většina lidí ještě ani neví o světě, chodíme na cvičák, jezdíme na výlety a prostě si užíváme společného života plnými doušky a díky Majkymu máme aspoň možnost vypadnout z každodenního koloběhu spěchu a starostí, zastavit se a věnovat se jenom sami sobě!

A za tohle všechno naše velké nenadálé štěstí můžeme poděkovat pejskovi, který měl být podle veterináře utracen. Nebýt majitelky útulku paní Vojáčkové, která se rozhodla, že si ho na své náklady nechá a ještě mu dá šanci, nemusel být už takový úžasný pes mezi námi! Veterinář mu naprosto nesmyslně a bezdůvodně diagnostikoval kožní chorobu a ještě navíc onemocnění štítné žlázy (a proto že si ho z útulku nikdo nevezme a je to pes na utracení, aby nezabíral zbytečně místo), s tím vším jsme si ho odváželi domů. O to větší bylo naše překvapení po první návštěvě u našeho veterináře. Najednou bylo vše jinak; z kožní choroby byl pouze pozůstatek alergie na bleší kousnutí (strupy na hřbetu) a se štítnou žlázou neměl vůbec nic. Dnes s odstupem 3 měsíců to můžu jenom potvrdit. Majk je naprosto zdravý a spokojený pes a strupy po alergii mu už téměř úplně zmizely. Veterinář v útulku byl vyměněn, protože tohle nebyl jediný případ, kdy chtěl poslat mladého zdravého psa na smrt.

Chtěla bych proto všem, kdo uvažují o adopci pejska z útulku dodat odvahy. Opravdu se není čeho bát! Pokud si uvědomujete, že je to velice závazné rozhodnutí na mnoho let dopředu, že pejsek není jenom hračka, kterou nechám ležet v koutě, když na ni nemám zrovna náladu, ale že je opravdu potřeba se o něj denodenně starat a pečovat, věřím, že můžete najít stejné štěstí a začít nový život jako my! Jsem přesvědčená, že většina pejsků z útulku si dokáže uvědomit a pochopit, že právě Vy jste ta jejich jediná šance na lepší život; oni už si jednou zkusili, jaké to je být úplně sám a nechtěný, a proto si své nové smečky dokážou vážit úplně jinak než pejsci, kteří měli v životě štěstí  na dobré lidi a nic takového je nepotkalo. Netvrdím, že je to s každým psem tak jednoduché a bezproblémové jako s Majkem, ale neznám chytřejší a vnímavější tvory. Pokud se budete snažit a přijdete na to, jak se svým čtyřnohým kamarádem správně komunikovat, většina problémů se jistě rychle vyřeší (samozřejmě ale při rozhodování jakého psa si pořídit musíte brát v potaz typické vlastnosti daného plemene; nepočítejte s tím, že zrovna ten Váš vyvolený takový nebude nebo že ho to odnaučíte, nedonaučíte, a proto si prosím předem dobře rozmyslete, co od pejska vlastně očekáváte-neuvážené rozhodnutí se potom těžko vrací zpět a budete trpět Vy i pes). Pes se ale rozhodně bude vždy ze všech sil snažit, aby splnil vše, co Vám na očích vidí, zbytek už je jen na Vás!

Ještě bych touto cestou ráda poděkovala paní Yvoně a celému Home4Pets za jejich neuvěřitelně záslužnou činnost, opravdu nesmírně je obdivuji, protože dělat takovou „práci“ by se dnes odvážill málokdo. Dále bych chtěla moc poděkovat paní Vojáčkové a všem dalším, kdo se společně s ní skvěle starají o pejsky v útulku Azyl Pes Krásný Les ve Frýdlantu a i přes všechny těžkosti a házení klacků pod nohy od místní samosprávy a výše zmíněného pana veterináře to nevzdávají a bojují dál, i když vyhlídky nejsou nijak růžové, to chce opravdu mnoho sil a odvahy. Také bych zde chtěla zmínit pražské výcvikové centrum Helppes, kde jsme s Majkem absolvovali část kurzu společenské výchovy psů; bylo to pro nás opravdu velice přínosné a získali jsme zde dobré základy, jak vlastně se psem správně komunikovat. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat Erikovi (Výcvik psů Hradec Králové), se kterým jsme ve výcviku pokračovali po přestěhování z Prahy, je to opravdu odborník na svém místě; pomohl nám s dotažením celého výcviku a odvážím se říct, že díky tomu všemu je dnes z Majka skvěle vycvičený pes. A hlavně je NÁŠ a ŽIVÝ!

Všem výše zmíněným ještě jednou děkuji a moc si přeji, aby se jim v jejich činnosti dařilo a našli pomoc a pochopení u co nejširšího okruhu lidí, i když to v dnešním světě absolutní bezohlednosti k přírodě a zvířatům a ignorace těchto závažných problémů nemají vůbec jednoduché. Pomozte proto prosím alespoň tím, že místo kupování štěnat bez PP od bezohledných množitelů se poohlédnete po tom spravém kamarádovi v útulcích, jsem si jistá, že na každého z Vás tam ten pravý čeká! Osud Vás k němu určitě zavede, stejně jako nás zavedl k Majkovi!