Plemeno
menší kříženec
"Ahoj, jmenuji se Žeryk a jsou to dva měsíce, co jsem dorazil ke své tetě v dočaskách. Můj příběh je trochu zahalený rouškou tajemství, ale z nejhoršího jsem se dostal v jednom roce. Našli mě na ulici v Ústí, a tak jsem se dostal do útulku. Odtud si mě vzala moje moc milá panička, která mi nabídla nový život. Nicméně po dvou letech našeho společného bytí došla k závěru, že na mě nestačí a že potřebuji silnější terapii, která mi pomůže se vyrovnat s mými předchozími strastmi, které jsem si prožil v mládí. A tak jsem teď tady. Za chvilku mi budou 4 roky a za těch posledních pár týdnu jsem zažil strašně moc věcí. Teta mě neustále nutí zkoušet nové věci a představte si, dokonce už se ani listů na zemi nebojím! 🙂 Abych si zvykal, tak mě dokonce vzala s sebou na trek, kde jsem byl s dalším psem a ten se mi vůbec nelíbil... Ale nakonec jsem zjistil, že mi ocas neukousne, a tak jsem ho začal tolerovat... Možná se z nás časem stanou i kámoši 🙂 Ale to víte, k ostatním se tak chovat nemůžu, protože, co kdyby chtěli ublížit mně nebo mé tetě? Pro jistotu jim dávám jasně najevo, že jsem tu od toho, abych nás oba chránil. Moc ale nechápu, že se tetě tohle chování nelíbí, když na nás oba dávám pozor? Stejně tak musím být obezřetný i k ostatním lidem. Ani nevíte, jak můžou být zlí... Já si to na vlastní kůži prožil... Nicméně teta mi ukázala, že kolem nich můžu projít a nic mi neudělají. Dokonce mám i pár lidských kamarádů, které vždycky strašně rád vidím a už na ně nevrčím, když mě drbou. Potřebuju si prostě ke každému najít svou cestu, a to chvilku to trvá. No jo no... Jsem prostě vystresovanej z celého toho velkého světa kolem mě. Nejhorší to ale je, kdy zůstanu doma sám. Co mě teta začala zavírat do takové velké krabice, myslím, že tomu říká kenela? Tak je to o trochu lepší. Ale stejně stále nevím, jestli mě v tu chvíli opustí navždy nebo jen na dvě hodiny... Teta o mně říká, že jsem statečnej kluk, protože jsem udělal obrovský pokrok. Potřebuji ale zkušené a trpělivé páníčky, kteří si se mnou budou vědět rady a budou mi dále, stejně jako teta, ukazovat, že jak lidi, tak i psi jsou vlastně fajn a že s nimi může být velká sranda."