Velké sebevědomí občas škodí. A přesně tak je tomu u Sorbona. V životě moc důslednosti očividně nezažil a tak se vychoval sám, podle svých pravidel. 😔  

Bady - představitel docela neobvyklého a ne tak běžného plemene - jagteriréra. Bady je malý, mladý, hezký a úžasný pes! Je to doslova psí božan. Veselý, přátelský, hned je s každým kámoš. Lidi miluje, zvláště, když s ním jdete ven na procházku. Taky miluje vodu a kaluže. Na procházkách si to moc užívá. Je opravdu hodně společenský, všechno ho zajímá, u všeho musí být. S ostatními psy se snese jak s kterými. Záleží na vzájemné sympatii. Je zvyklý žít v bytě, je čistotný. Byl by ideální pro nějakého myslivce nebo k hodně aktivním lidem. Rozhodně ale ke zkušeným lidem, je nutno mít na paměti, že je sice moc fajn, ale pořád to je teriér a teriéra v sobě nezapře. Není vhodný do rodiny k děckám.  Bady - jagteriér, cca čtyři roky, 12kg. Je očkovaný, odčervený, čipovaný, kastrovaný.  Na svůj nový domov čeká v Opavě, tel.: 731 089 709 - pište nejprve sms. Zájemci o adopci pište si o adopční dotazník na docasnapece@seznam.cz. Adopční poplatek 2000 Kč. 

"Neměl jsem na růžích ustláno, přesto jsem 5 let měl svůj domov. Tak nějak jsem byl jedním z tisíců dalších vesnických psů na zahradě, aby prostě bylo vidět, že tady na zahradě, je pes a hlídá... dvakrát mi do "mojí" zahrady někdo vlez a tak jsem hlídal, jak se po mě chtělo, ale kousnout jsem prý neměl. Vy lidi, nevíte, co chcete, každopádně moji páníčci mě ten den chtěli uspat navždy a taky mě na tu poslední injekci dovedli. Jenže pan doktor je frajer a zved telefon a od té doby bydlím u Karin v dočasce. Měl jsem kliku a jsem tu dál, ale potřebuju bydlet někde nastálo a najít majitele, kteří to s ovčáky umí. Je mi 5 let, jsem zdravý a čekám na zázrak. Život mi už jednou zachránili, tak ještě nějakou tu lidskou chápavou duši bych rád... váš Aron"

" Říkají mi Monty a málem jsem tu už neměl být. Kdysi jsem měl rodinu, ale ne takovou, jakou bych si zasloužil. Nikdo se mi nevěnoval, nikdo mě nic neučil a nikdo mi neukázal, jak se správný pes chová. Když mi byl rok, dovedli mě k panu doktorovi, aby mě uspal navždy. Najednou jsem nebyl tím roztomilým štěňátekem, byl jsem velký, nevychovaný a občas jsem si něco zkusil, co správný pes nedělá. Ale já za to fakt nemoh, nevěděl jsem, kdo je pánem a myslel jsem, že jsem to já. Paní doktorka někam volala a za pár hodin jsem už seděl v autě dlouhou cestou za lepším životem, za nadějí a taky snad brzy za svou novou rodinou. Jsou mi 3 roky a jsem větší temperamentní pes, nabitý elánem a energií na rozdávání. Jsem zvědavý, nadšeně poznávám nové dovednosti a pěkně se učím, co po mě chcete. Jsem sportovně založený sympaťák a hledám nové páníčky, kteří budou aktivní, budou mě milovat tak, jako já je a dají mému životu jistotu a řád. Váš Monty."

"Ahoj, jmenuji se Žeryk a jsou to dva měsíce, co jsem dorazil ke své tetě v dočaskách. Můj příběh je trochu zahalený rouškou tajemství, ale z nejhoršího jsem se dostal v jednom roce. Našli mě na ulici v Ústí, a tak jsem se dostal do útulku. Odtud si mě vzala moje moc milá panička, která mi nabídla nový život. Nicméně po dvou letech našeho společného bytí došla k závěru, že na mě nestačí a že potřebuji silnější terapii, která mi pomůže se vyrovnat s mými předchozími strastmi, které jsem si prožil v mládí. A tak jsem teď tady. Za chvilku mi budou 4 roky a za těch posledních pár týdnu jsem zažil strašně moc věcí. Teta mě neustále nutí zkoušet nové věci a představte si, dokonce už se ani listů na zemi nebojím! 🙂 Abych si zvykal, tak mě dokonce vzala s sebou na trek, kde jsem byl s dalším psem a ten se mi vůbec nelíbil... Ale nakonec jsem zjistil, že mi ocas neukousne, a tak jsem ho začal tolerovat... Možná se z nás časem stanou i kámoši 🙂 Ale to víte, k ostatním se tak chovat nemůžu, protože, co kdyby chtěli ublížit mně nebo mé tetě? Pro jistotu jim dávám jasně najevo, že jsem tu od toho, abych nás oba chránil. Moc ale nechápu, že se tetě tohle chování nelíbí, když na nás oba dávám pozor? Stejně tak musím být obezřetný i k ostatním lidem. Ani nevíte, jak můžou být zlí... Já si to na vlastní kůži prožil... Nicméně teta mi ukázala, že kolem nich můžu projít a nic mi neudělají. Dokonce mám i pár lidských kamarádů, které vždycky strašně rád vidím a už na ně nevrčím, když mě drbou. Potřebuju si prostě ke každému najít svou cestu, a to chvilku to trvá. No jo no... Jsem prostě vystresovanej z celého toho velkého světa kolem mě. Nejhorší to ale je, kdy zůstanu doma sám. Co mě teta začala zavírat do takové velké krabice, myslím, že tomu říká kenela? Tak je to o trochu lepší. Ale stejně stále nevím, jestli mě v tu chvíli opustí navždy nebo jen na dvě hodiny... Teta o mně říká, že jsem statečnej kluk, protože jsem udělal obrovský pokrok. Potřebuji ale zkušené a trpělivé páníčky, kteří si se mnou budou vědět rady a budou mi dále, stejně jako teta, ukazovat, že jak lidi, tak i psi jsou vlastně fajn a že s nimi může být velká sranda."