Celý příběh neznám a nechci se pouštět do diskuze, jaká byla přesná diagnoza u psa. Je snad víc než jasné, že o to tu nejde. Pouhým pohledem není žádný lékař schopen posoudit ani "hloupý svrab" v uších, který může běžně chytit pes venku při procházce. Je potřeba vždy udělat stěr, který pod mikroskopem třeba svrab prokáže.
Nicméně vy píšete, že jste začátečnice, tudíž zkušenosti s veterináři nemáte. Ne každý veterinář je dobrý veterinář, to vám řekne každý zkušenější pejskař. Než najdete dobrého, který se tváří ohromně učeně a jen netahá peníze, tak občas narazíte. Ale přesto tvrdíte, že má pravdu právě ten váš veterinář, na rozdíl od zkušeného veterináře, kterému prošli rukou spousty zničených psů.Přesto zpochybňujete, že by veterinář H4P snad zfalšoval veterinární zprávu. Víte, že opatřená razítkem a podpisem by si s tím podepsal ortel? To si vážně myslíte, že to bude dělat nějaký veterinář kvůli diskuzi na internetu? Po organizaci něco chcete, ale jméno veterináře nesdělíte. Osobně si myslím, že pro vás jakákoliv veterinární zpráva nebude důležitá. Být na místě organizace, tak bych vám ji ani nesdělila, pouze novým zájemcům.
Co mě přimělo napsat tento komentář, je vaše vyjádření o posedlosti se zachraňováním zvířat. Milá paní, byla jste někdy někde, kde jsou týrané zvířata? Viděla jste někdy vyhozené psy? Nebo psy, kteří žili celý život v bytě a pak se někomu prostě nehodili kvůli blbosti, kvůli nákladům za veterinu, kvůli čemukoliv a uvázali je u stromu, u útulku a pes skončil ve špinavém kotci v útulku? Pes, který žil celý život v domácím prostředím se ocitl vyhozený venku. Nebo jste snad viděla psy, kteří mají vylámané zuby od mříží a v srsti zapečené výkaly? Máte vůbec představu kolik dá práce vůbec psa naučit neuhnout před pohlazením ruky. Kolik úsilí a času je za tím, než pes začne důvěřovat?
Dospělí a inteligentní lidé se chovají tak, že než něco veřejně napíší, zjistí si informace. Vše vám tady bylo rozumně a věcně vysvětleno. Ale přesto měníte důvody, kterými máte potřebujete zdůvodnit vaše rozhodnutí. Mimochodem vašim vyjádřením urážíte vy lidi, kteří na úkor svého volného času, rodiny, řeší problémy nezodpovědných lidí, kteří si pořídí psa, namnoží psy, vyhodí je, týrají je. Ale pro vás je to neúctyhodné. Ba skoro posměšné. Možná se zkuste na týden zapojit do jakéhokoliv pomoci týranům psům. A pak můžete brečet nad osudem psů a ne nad vlastním pocitem ublíženosti.
Nerozumím tomu, proč jste chtěla psa? Možná opravdu do budoucna zvažte pořízení živého tvora. Je to jen zvíře, ale jako takové má své city, své chování, svůj strach, své obavy, ztracení jistot. Pes je zvíře domestikované. A jako takové je závislé na lidech, ať se k nim chovají sebehůř. A jestliže vy jste narazila na jakýkoliv sebemenší problém a psa jste vrátila, tak možná dětem pořiďte plyšáka. Ten nebude nemocný, nikdy nic venku nechytí. Bude mít pořád stejnou náladu. Kde ho postavíte, tam ho najdete. Nebude po vás nic chtít. Pes není něco, co můžete odložit, když se vám to nehodí. Pes potřebuje víc než párkrát podrbat za ušima a něco do misky. Každý pes potřebuje spoustu trpělivosti a lásky než si zvykne na novou rodinu, nový domov. Není to stroj ani robot, kterého naprogramujete, jak se vám to hodí. Mávnutím proutku si žádný pes nezvykne na nové prostředí. Skoro bych i věřila, že veterina ten problém nebyl. Kdyby jo, tak budete hledat konzultaci u jiného veterináře nebo budete problém řešit s organizací. On totiž, kdo má psy rád, tak to řeší a dá psovi šanci. To, že jste psa rovnou vrátila a někde ho neuvázala, je sice super, ale na druhou stranu si myslím, že asi nikdy nebudete pejskař.
Osobně si myslím, že psy s jakýmkoliv pohnutým osudem, by měli lidi dostávat za odměnu. Protože takoví psi jsou díky jejich lásce, trpělivosti a vděčnosti, ty nejúžasnější stvoření. Máme to štěstí, že máme v naší rodině děti, které se od nás s citem a radostí učí, jak se ke zvířatům chovat. A doufám, že z nich jednou budou absolutně posedlí milovníci zvířat.